Celkem dvakrát se postavili českoslovenští komunisté proti zahraniční okupaci našeho státu. Jako jediná politická strana byli komunisté jednotní při ochraně naší suverenity v roce 1938, kdy jsme v důsledku zrady našich západních spojenců přišli o třetinu území. Díky svému jasnému vlasteneckému postoji byla také strana po Mnichovské dohodě rozpuštěna v obavách, že by se s politickými podvody nesmířila. Stejně razantně se komunisté postavili proti následné nacistické okupaci v březnu 1939. Za národní svobodu položily život během 2. světové války i stovky komunistických odbojářů, ať už na popravištích, v koncentračních táborech nebo v partyzánském boji.
Když v noci z 20. na 21. srpna 1968 přijela nezvaně do Československa vojska pěti států Varšavské smlouvy, bylo to zase vedení komunistické strany, které ihned deklarovalo, že jde o porušení mezinárodního práva i o narušení dobrých vztahů mezi socialistickými zeměmi. Byli to nejvyšší představitelé komunistické strany, kteří jako první nesli důsledky tohoto agresivního aktu a byli to právě oni, koho vojáci deportovali do zahraničí. Byl to komunista František Kriegel, který se postavil nátlaku agresorů a nepodepsal předem připravený dokument. Byl to komunistický prezident Ludvík Svoboda, díky kterému nebyla jmenována tzv. dělnicko-rolnická vláda, podporující vstup vojsk do Československa. A konečně, byly to statisíce statečných a spravedlivých komunistů, které se v ulicích postavily cizím vojákům. Právě tito komunisté, spolu s dalšími občany, měly potom dalších 20 let problémy s těmi, kteří se od humanitních komunistických myšlenek odchýlili a řídili stát po roce 1969. Stovky z nich po roce 1989 našli cestu zpět do komunistické strany.
Mimořádný sjezd komunistické strany v roce 1989 se s událostmi v roce 1968 čestně a otevřeně vypořádal. Ve svém prohlášení mj. komunisté konstatovali: „Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.“ Může být snad něco jasnějšího? Současná Komunistická strana Čech a Moravy vznikla sice až v roce 1990, ale na tomto postoji nemusí nic měnit ani dnes.
Jasný postoj ale nebrání diskusím o různých interpretacích událostí z minulosti. Svět je pestrý a pestré mají být i názory na historické události, osobnosti a rozhodnutí. Nebylo snad cílem převratu v roce 1989 zajistit dostatečný prostor pro názorové diskuse? Tak se jich nyní nebojme a diskutujme! Nechceme společnost, kde by byli všichni občané nuceni vyjadřovat jen jeden oficiální postoj, jak by to chtěli novodobí pravicoví inkvizitoři.
Komunisté jsou proti všem formám okupací a mezinárodních agresí. Chceme žít v mírové a spokojené společnosti, kde si budeme o všech otázkách rozhodovat jen my sami. Odmítáme všechny formy protiprávních a nelegitimních zásahů jednoho státu proti druhému. Tisíce mrtvých komunistů – obětí mezinárodních agresí nás k tomuto postoji zavazují.
Svým hlasem pro KSČM podpoříte jedinou českou parlamentní politickou stranu, která se v posledních letech postavila proti podpoře jakékoliv agrese, na které se podílela naše vláda. Odsoudili jsme bombardování Srbska v roce 1999, byli jsme proti vyslání našich vojáků do zbytečných okupačních zahraničních misí a poslední události v Afgánistánu potvrzují, že postoj KSČM byl správný.
Dejte svůj hlas míru, dejte ho KSČM.