V ne zrovna v jednoduché době jsme se na několika místech našeho okresu sešli, abychom si společně připomněli sedmdesáté šesté výročí porážky německého fašismu a nacismu. Devátého května roku 1945 skončila druhá světová válka pro Evropu, ve které trvala dlouhých šest let. Za její úplný konec můžeme považovat 2. září 1945 kdy Japonsko podepsalo kapitulaci do rukou USA.
Jako datum zahájení druhé světové války se uvádí 1.září 1939. Je tomu skutečně tak a šlo válce zabránit? Osobně se domnívám, že válka začala dříve než toho prvého září. Vždyť kam máme zařadit 15. březen 1939? Obsazení Čech a Moravy německým vojskem - již to byl válečný akt. Co proti tomu udělali naši tehdejší a také dnešní spojenci? Nic. Zároveň se domnívám, že válce šlo zabránit, pokud by takové státy jako Francie, Anglie a také Polsko vedly seriozní jednání se Sovětským svazem a včas uzavřely protihitlerovskou smlouvu. Ovšem to se nestalo. Proč? Na jejich odpověď čekáme do dnes. Je nám také dobře známo jak se zachovaly po 1.září 1939, kdy Německo napadlo Polsko. Anglie a Francie sice Německu vyhlásily válku, ovšem byla to z jejich strany taková podivná válka. Je označována válkou v sedě. Ovšem o tom se dnes nemluví. V některé literatuře se dočteme, že to bylo proto, že především Anglie na válku nebyla dostatečně připravena.
V těchto dnech nevyjadřujeme naši vděčnost jen vojákům Rudé armády, která měla ve svých řadách příslušníky všech národností tehdejšího Sovětského svazu, ale i těm, kdo bojovali, ať již jako příslušníci pravidelných armád či byli členy partyzánských oddílů, nebo byli zapojeni do různých odbojových skupin. Tedy všem, kteří se zasloužili o porážku německého fašismu a nacismu. A mnoho z nich se konce války nedočkalo a za naši svobodu dali to nejcennější co člověk má a to je svůj život.
Jistě si všichni uvědomujeme jak je dnešní doba vypjatá, zjitřená. Pravda je vydávána za lež a lež za pravdu. Proto je dnes více jak kdy dříve si připomínat tragické události našich dějin a nejen našich a také krutost války. Vše nazývat pravým jménem a držet se historické pravdy. Věci chápat v kontektu všech tehdejších událostí, získaných zkušeností a z toho vzniklých postojů lidí.
Dnes jsme svědky, že čím dál tím více a to nejen českých politiků, zkresluje důvody vzniku druhé světové války ale také její průběh. U nás jsme snad došli až na samý kraj možného. Z osvoboditelů děláme okupanty a stavíme je na úroveň nacistů. Tedy těch co vypálili Lidice, Ležáky, Javoříčko a zapříčinili, za druhé světové války, smrt třista padesáti tisíc obyvatel tehdejšího Československa. Mezi těmi mrtvými je také šestnáct občanů Kolína, které ve večerních hodinách sedmého května zcela nesmyslně povraždili němečtí vojáci na Karlově náměstí. Ještě více obětí si vyžádal boj na silnici u Českého Brodu, kde padlo za oběť německým vojákům, spěchajícím do Prahy, v nerovném boji osmnáct občanů. Celkem v posledních dnech války zahynulo na našem okrese více jak třicet pět jeho obyvatel.
Ano, naši zemi osvobodili také vojáci Armády USA. Příslušníci Polské armády, Rumunské armády a další. Nesmíme také zapomenout na příslušníky našeho Československého armádního sboru, kterému velel hrdina Sovětského svazu armádní generál Ludvík Svoboda. Je ale nezpochybnitelnou pravdou, že největší tíhu války nesl Sovětský lid. Také za ni nejvíce zaplatil a to jak po materiální stránce, ale také obrovskými lidskými ztrátami. Dnes se uvádí, že jich bylo celkem až dvacet sedm miliónů. Mezi sovětskými lidmi nebyli hrdinové pouze mezi příslušníky Rudé armády, ale také mezi těmi, kteří tvrdě a neúnavně vyráběli vše potřebné pro to, aby mohla Rudá armáda bojovat a nakonec slavně zvítězit. Také jim patří naše poděkování.
Nesmíme zapomenout na krutost války, která nejvíce dopadne vždy na ty obyčejné, kteří ji nechtěli. Také nesmíme zapomenout na zhruba 144 tisíc rudoarmějců, kteří se od nás nevrátili ke svým rodinám do své rodné země.
Fotogalerie
